Lenka Vychodilová-ROZHOVOR


Rozhovory

Rozhovor sLenkou Vychodilovou alias Lemurou Lepou
Johana Turner19. března 2012,

Slavíte desáté výročí společného hraní s triem Ti3. Můžete rekapitulovat oněch společných deset let?
Stručně: 2 koncertní programy, 2 CD, pár nadšených příznivců, řada potěšených diváků a posluchačů , moře těch, co nás nikdy neslyšeli ...

Svoje výročí jste se rozhodli oslavit novým hudebně-literárně-dramatickým pořadem Kamdeš?! inspirovaným CD Povísně. Proč padla volba právě na ně?....
Ono je to obráceně. Nový pořad jsme se rozhodli oslavit desátým výročím (shodou okolností). A Povísně jsem Těm třem /kolegům/ navrhla, protože se mi líbí, mám je ráda – a zajímalo mne , jak tuto neobvyklou formu uchopit.

Je program založen pouze na tomto CD nebo přináší ještě něco nového?
Program je postaven na Povísních, které si hudebně vymyslel Michal Vích. A my k tomu přidáme nějakou tu prózu navrch a možná ještě něco – ale to se uvidí, taky podle přání publika. Na veřejné zkoušce k nám byl vznesen požadavek, abychom zařadili i dražbu...takže dražba bude!

Kromě zmiňovaného Kamdeš?! mohou na vás přijít diváci i na nějaké jiné vaše vystoupení?
Kdyby byl zájem, můžeme zahrát i ty dva předchozí programy (Výprodej Lemury Lepé a Lemura...někdy luzná, jindy hrůzná). S Davidem Nollem jen tak ve dvou máme dva programy (večery z písní a slov) , dále s kolegy z pořadu Na stojáka hraji představení Gogol na stojáka aneb Ženitba, no a divadlo Sklep...

A plány do budoucna?
Mám v plánu se radovat, do budoucna i nyní.

Lenka Vychodilová : Zpěvačka a herečka
Leoš Kyša, Magazín Víkend, příloha Hospodářských novin, 9. dubna 2010

Lenka Vychodilová : Baví mě dělat výprodej starších věcí
Gabriela Kovaříková, Deník 19. března 2009

Lenka Vychodilová : Slova jsou přesnější než hudba
Jaroslav Špulák, Právo 13. března 2009

3. března 2009 ČT24 : Lemura jak luzná, tak hrůzná v pořadu Události v kultuře ,
( proklik na archív CT24.CZ, kde lze pořad shlédnout )

"Chtěla bych stihnout všechno, a ono to vůbec nejde"
David Ašenbryl, rozhovor pro Český rozhlas, červen 2005

Rozhovor z 25. 2. 2005 , autor N. Machková

Svou kariéru jste spojila s Divadlem Sklep a filmy. Co vás přimělo odskočit si také na hudební scénu?
On to není až takový odskok. Divadlo – alespoň to, které já hraju – a písničky jdou spolu ruku v ruce. I ve Sklepě jsem vedená jako ta, co zpívá, a ta, co hraje, tak půl na půl. Vlastně možná hraju, že zpívám..

Ostatně z potřeby hrát si na hudební skupinu vznikl před dobrými patnácti lety Malý taneční orchestr (MTO) Universal Praha, kde si taky zpívám spolu s Tomášem Hanákem, Frantou Skálou, Janou Hanákovou a Alešem Najbrtem.

Byl to náhlý popud nebo jste tuto myšlenku (vydat album) nosila v hlavě už dlouho?
Mít možnost zpívat si písničky, které vymysleli mí přátelé a které mám ráda (tj. písničky i přátele), prožívat si v rychlosti pěkně všechny ty nálady, to se mi chtělo už hodně dlouho, možná odjakživa. Ale sehnat hudebníky, to byl svízel...

Jakým týmem jste se obklopila
Hudebníci, kteří nakonec se mnou ten program nazkoušeli, pocházejí z kapely divadla Sklep, což se ukázalo jako velká výhoda. Nejenže některé písničky už znali, ale jsou i vytrénováni k hereckým a pěveckým akcím a vůbec jsou moc šikovní. Jsou to Ti3 (ti tři): David Noll brousí své prstíčky o klaviaturu piána, Jiří Podzimek zvládá kytaru i držky (v hudební hantýrce harmonika) zároveň a Vladimír Vytiska hraje na basu, někdy i levou zadní. Občas se k nám přidá na bicí Vladislav Sosna.

A co se autorů písní týká, většinu písniček složil Michal Vích, něco Jaroslav Vaculík, Vláďa Vytiska a Robert Nebřenský. Texty napsali Jiří Weinberger, já (co si neudělám, nemám), Lumír Tuček, Tomáš Hanák.

Můžete nám své album přiblížit?
To album obsahuje vlastně písničky, které zpívám na vystoupení, co nese název Výprodej Lemury Lepé. Vyprávím o Lemuře, té napůl fiktivní osobě, recituji její básně a zpívám ty písničky. Dobrou polovinu z nich jsem v průběhu let zpívala na Besídkách divadla Sklep, dvě písně pocházejí z představení Recitační skupiny Vpřed, jednu jsem zpívala ve hře Míč aneb Vlasta vypravuje... Prostě se mi po těch pěkných písničkách stýskalo, proto taky „Výprodej“ – žádná žhavá novinka, ale samé ohrané a uzrálé kusy!

A jaké že teda jsou?
Krátké (1 minutu) i dlouhé (4.30 minut), veselé i smutné, milé i trhlé, ale každopádně vtipné nebo důvtipné. Prostě jsou pěkné (což vůbec není mojí zásluhou) a já bych se moc ráda o ně podělila i s ostatními...

Pro koho je album určeno? Pro zaryté fanoušky Divadla Sklep? Anebo má šanci oslovit širokou veřejnost?
Mám ověřeno, že to zabírá jak na děti, tak i na starší dámy, na inťouše i lidi prostší… Ten rozptyl je velký a určitě i zarytý pankáč se chytí na některé kousky.

Máte ambici stát se novou českou hudební superstar?
V představení Piš, Kafka, piš!, které hrajeme s Davidem Vávrou, Monikou Načevou a Honzou Slovákem, je postava zpěvačky Josefíny (podle stejnojmenné povídky Franze Kafky) a ona vlastně jenom piští a piští. Praví se o ní toto: „Josefína se prosadí! Tato nicka co do zpěvu, tato nicka co do výkonnosti se prosadí a prorazí cestu! Ale pak to s ní půjde z kopce a brzy umlkne i to její nejtenčí zapísknutí. Takže ji vlastně ani vůbec nebudeme postrádat...“ Tím chci říci, že takové ambice nemám.

S výjimkou nového filmu Petra Nikolaeva Kousek nebe jste hrála pouze ve filmech svých sklepáckých kolegů, a to vždy v menších rolích. Hlavní role vám nikdo nenabídl, nebo chcete být raději v pozadí?
Pozor! Petr Nikolaev (hrála jsem i v jeho Báječných létech pod psa) je vlastně taky sklepák. Vždyť s Tomášem Hanákem společně závodně veslovali!
Ale máte pravdu, nevzpomínám si, že by mi někdo v poslední době nabízel hlavní roli... To bude tím, že těch hlavních rolí je vždyc ky míň než těch vedlejších. A navíc je filmování pěkná otrava... Ale vlastně kdysi jsem hrála ve filmu Miss Rock'n'Roll, který s hudební skupinou Matěj Čech natočil Zdeněk Suchý a já byla ta Miss Rock'n'Roll. Takže hlavní roli už mám za sebou...

A s tím pozadím... Třeba na jevišti dělat někomu pozadí je úžasně zábavná činnost. Ohromná svoboda. V divadle Sklep (v té nedisciplinované bandě) každý s chutí a ohromnou vervou dělá pozadí, takže ten frontman vepředu je úplnej chudák...

Co dalšího vás kromě zpěvu a hraní naplňuje?
Kdeco. Třeba mrkev, že je tak pěkně červená, slunce, že hřeje a já že dejchám...

foto Petr Hudeček


		Lemura je čtyřhlavá saň Lidové noviny, 30. 4. 2005, autor: Ondřej Bezr Písničky Lenky Vychodilové z divadla Sklep vycházejí na albu Výprodej Lemury Lepé LN Jak velký byl repertoár, ze kterého jste vybírala? Na desku jsme dali všechny písničky, které hrajeme na vystoupeních, kterým říkáme Výprodej Lemury Lepé. Je to ustálený tvar, který funguje a hezky drží při sobě. LN Většinu písniček napsali skladatel Michal Vích a textař Jiří Weinberger. Čím vás jejich rukopis oslovuje? Michal Vích je odjakživa můj dvorní skladatel a kamarád. Dělá takové podivné písničky, které nemají pravidla. Klidně si změní melodii i rytmus, sestaví písničku ze tří kusů, sází to hodně nevypočitatelně - a to mi bylo vždycky blízké. Vlastně to bývalo ve své době avantgardní. A texty Jirky Weinbergera se mi líbí, protože si hrají s jazykem, v tom je určitě pokračovatelem tradice Semaforu. Zvlášť smutné texty se mu daří znamenitě. LN Posluchače možná napadne žánrové zařazení "divadelní písničky". V čem je jejich zvláštnost? Není to jen proud hudby. Když člověk zbystří, má určitý zážitek spojený i se slovním sdělením. A nejen on - já ty písničky taky prožívám, určitě tam nestojím jak píka. Ke každé písničce si vymýšlím nějakou drobnou akci či rekvizitu. Třeba si dám přes obličej síťku, jaká se nosila na vlasech, a zpívám smutnou písničku - a cítím, že to funguje. LN Kde je při takovém přístupu hranice mezi divadelností a opravdovým osobním prožitkem? Pro mě tam není. I ty hravé, možná až infantilní polohy ve mně jsou. Spíš jsem měla problém, aby ty expresivnější - řekněme šansonové - polohy nebyly "přeťáplé". Mám sklon některé šansoniéry parodovat. Proto jsem se ve studiu držela hodně zpátky. Někde jsem výraz utlumila až moc, musela jsem je přezpívat a dát tam víc energie. LN Určitě přesahujete běžné "herecké zpívání". Nelitujete toho, že jste se hudbě nikdy nevěnovala víc? Tak jistá se v kramflecích necítím - ve srovnání s opravdovými zpěvačkami žádná zpěvačka nejsem. Možná jednooká mezi slepými? V Lemuře Lepé je mě ovšem víc než v nějakém divadelním kuse. Její výprodej je pro mě zúročením příjemné kratochvíle.

Hercova svoboda - rozhovor z časopisu REFLEX 12/2005
autor: Petr Korál